Srpen a září 2017

Za ten měsíc a půl, co jsem zanedbávala naše stránky, se u nás toho stalo tolik, že každá jedna událost by si zasloužila samostatný článek. Pro nás nejkrásnější a nejradostnější je samozřejmě událost s velkým U. Dante se stal poprvé tátou a jeho krásná nevěsta Maia přivedla 15.9. na svět ty nejkrásnější psí miminka. Máme 3 holčičky a 4 kluky a já se těším, až si udělám výlet na Moravu a uvidím je. Začátkem září a na jeho konci se Dante zůčastnil dvou výstav, kluci byli společně na výletě na Moravě, proháněli kocoury doma, mazlili se s koťátkem Miou, lítali po polích s kamarádem Clarkem.

První ze zmíněných výstav, kam jsem s Dantem nastoupila, byla výstava klubová. Konala se 9.9. v Jedovnici u Brna a my ji tradičně pojali výletově. V pátek jsme tentokrát ale nespali v Jedovnici, ale na krásném ranči, několik kilometrů od Jedovnice. V sobotu ráno jsme se přesunuli do místa konání výstavy, a bez jakýchkoli očekávání jsem nastoupila s vylínalým Dantem do mezitřídy.  Tuto třídu posuzoval velice milý a sympatický, ale značně přísný, norský rozhodčí, pan Arne Foss. Dante se krásně předvedl, dokonce v posudku máme pochváleno předvedení, a umístil se na třetím místě se známkou Výborný a krásným posudkem, který si opravdu moc vážím. Pro mě to byl neskutečný úspěch a veliká radost. Dante pak nastupoval do kruhu ještě dvakrát, jednou se předvedl coby plemeník a jednou jako potomek svého úžasného tatínka Baronka. Tento den jsme si užili, setkali se s kamarády a k večeru vyrazili ke kamarádům, kde jsme pak dlouho do noci seděli u grilu a vínka. 

Tou druhou výstavou byla Moravskoslezká národní výstava v Brně. Původní plán vyrazit v plné sestavě, i s Remíkem, narušila skutečnost, že náš kruh nebude v hale a vzhledem k předpovědi trvalého deště, jsme to přehodnotili a vyrazili v holinách, ale bez Remyho. Dante, na rozdíl od klubové výstavy, kde se choval ukázněně a slušně, mě ale na této výstavě trochu potrápil, kravil jak malé štěně a byla jsem ráda, že se mi ho vůbec povedlo vystavit. Abych to uvedla na pravou míru, po nástupu do mezitřídy to až tak strašné nebylo, předvedl pár otoček kolem paničky i pokus o pusu ve výšce metr a půl, ale většinu času celkem stál. A vystál si krásné hodnocení, známku Výborný 1 a titul CAC. Po pár minutách nastoupil do kruhu kde se z vítězů mezitřídy, otevřené a šampionů vybíral Národní vítěz. Dante si pravděpodobně řekl, že tak velkou slávu a neskonalý úspěch by asi panička nepřežila a zasloužil se o to, aby žádné další ocenění nepřišlo. A my mohli v klidu vyrazit domů, za Remíkem. Jsem ale poučená, nesmím se smířit s tím, že ho předvádění baví, ale opravdu před každou výstavou si to budeme muset malinko zopakovat. VŽDY. Pár fotek z výstavy je zde, my tentokrát foťák nechali doma, tak autorům za ně děkuji.