Zima a jaro 2021


Nejdřív to vypadalo, že díky lokdownu, tvrdým opatřením a omezením týkajících se setkávání, nebo spíš nesetkávání lidí, ani nebude o čem psát. S Dantíkem jsme krásně rehabilitovali, každá návštěva na kontrole u pana doktora byla provázena nadšením, jak se vše krásně hojí a Dante se příkladně uzdravuje. Měli jsme stále víc a víc volnosti, byly povoleny procházky bez vodítka a 4 měsíce po operaci byla povolena plná zátěž. Dante díky klidovému režimu a ztrátě svalů potřebuje nasvalit a tak nám byly nařízeny procházky 2-3 km několikrát za den. První jsme dali v 6 ráno, jenom rychlou, bez Remíčka, druhou po mém návratu z práce i s Remíkem a poslední večer. Dante si to užíval a já vlastně taky. A pak jsme uspořádali velkou oslavu. Remíček 24.4. oslavil krásných 10 let a já byla neskonale šťastná. Řádil s Dantíkem na zahradě i na procházkách, byl neskutečně mazlivý a šíleně žravý, i když občas ráno vymýšlel a prostě si nedal, ale večer to dohnal a vždy se nacpal k prasknutí. Vzhledem k věku se samozřejmě rychleji unavil, zadní nožky už byly delší čas víc vachrlaté, ale jemu to vůbec v ničem nevadilo a život si s námi naplno užíval. O to větší šok následoval 6.5.

Ráno opět nejedl a i odmítal přijít k misce, nechala jsem to tak, už týden jsem se potýkala s problémy s krční páteří a následné necitlivosti pravé ruky a tak nadopovaná léky jsem vyrazila z domu a nějak to úplně neřešila. Když jsem se vrátila, ležel na tom samém místě a v tu chvíli jsem věděla, že je problém. Ale netušila jsem jak velký. Na veterine se na sonu ukázalo, že v břišní dutině je velký nádor, převážně na játrech, ale i jinde a navíc s největší pravděpodobností prasknul, protože celá břišní dutina byla plná tekutiny… Závěr byl jasný a už jednou jsem ho naprosto stejně zažila u Corradka. Neoperovatelný nádor s nulovou šancí na přežití. A i když se mi v tu chvíli zřítil celý svět, tak jsem nemohla dopustit aby Remíček jakkoli trpěl. Do posledního dechu jsem byla s ním a hladila a brečela… a se mnou všichni v ordinaci. Ty dva následující dny si nějak nepamatuji. A asi stejně to měl Dantík. Ležel vedle mě, jeho pověstný výtlem zmizel, ani jednou nezavrtěl ocasem i když jsem na něj promluvila, vzdychal a odmítal jídlo….

A pak opět zasáhl osud a manžel….

Když jsem v březnu s Jarkou Maškovou z chovatelské stanice Baronnella vybírala jména pro miminka z aktuálních vrhů, tak u V nesmělo chybět jméno Vincent Vega. Když jsem byla koncem března fotit miminka, stále se mi jedno motalo pod nohy, no joooo, byl to Vincent Vega. V den kdy jsme museli nechat odejít Remíčka, jeho majitelé, po skoro měsíci u nich, dospěli pro ně k těžkému rozhodnutí a zavolali Jarce, že Vincent potřebuje nové páníky. Ač by tušila co se u nás právě odehrává, poslala mi fotky v té samé chvíli, jak jsem ji začala psát o Remíkovi. Já nebyla schopná ničeho, ani myslet. Vašek jen přehodil, ať mu to přepošlu. Okamžitá reakce byla – ježiš ten je krásný. Tím to v ten den skončilo. Druhý den jsem zůstala dělat z domu a viděla, jak Dantemu došlo, že Remíček už tady není, od rána odmítal jídlo, ležel vedle mě, vzdychal, ven jsem ho musela na čůrání vyhodit a on stejně lítal, hledal Remíčka a kníkal… Když dorazil Vašek z práce a viděl to, tak večer začal o Vincentovi, že je to osud, že on potřebuje páníčky a Dantík dřív nebo později parťáka, ale spíš dřív když na něj tak kouká a v současné situaci kdy mimina jsou zadaná dávno před narozením, se nám to pak nemusí rychle podařit… a já souhlasila, že se pojedeme v sobotu na něj podívat. A tak se jelo… díky další úžasné kamarádce Šárce, která byla s novými majiteli v kontaktu, jsme jeli ohlášeni. Když se otevřeli vrata a viděli jsme Vincenta, srdce zaplesalo. Je nádherný, ale k cizím byl opatrnější. A tak jsem vytáhla piškotky a už jsem byla jeho… a pak jsme vytáhli z auta Dantíka. Malý jako by vyžahnul 10 redbullů, vyskočil, skotačil, lítal po zahradě a od Dantíka se už nehnul… a ač se ve mně opět pral žal s radostí, a Vašek to samozřejmě věděl, tak opět zasáhl a svůj plán dotáhl do úspěšného konce. A tak jsme domů odjížděli zase v plné sestavě. U nás proběhla „kontrola“ paní chovatelky a shledala, že asi budeme těmi pravými majiteli, že se prcek tady chová jako by se u nás narodil, visí na nás, na Dantíkovi a je to opět krásné, veselé a úžasné miminko… A i když se ve mě stále pere žal s radostí, tak vím, že jsme tímto udělali šťastné minimálně dvě psí dušičky ❤ Takže vítej doma Vinnie ❤ (Vincent Vega Baronnella *11.2.2021)



ZAJÍMAVÉ ODKAZY

GALERIE

STRÁNKY

© 2021 Salasnickypes.cz