Dlouho se mi nestalo, že bych nic nenapsala několik měsíců, ale v zásadě moc není co. Kluci, díky bohu, řádí spolu na zahradě, spolu, s kocoury, s námi, Remík si užívá procházek s parťákem Clarkem, my vyrazíme občas někam na návštěvu a někdo občas zavítá k nám... Takové skoro normální žití. Ano, skoro normální. Já jsem neskonale vděčná za každý nový den, před rokem jsem myslela, že Jazzy oslavil poslední Vánoce, a letos už zvládnul další, v plné kondici a síle, šťastný a veselý. A já s ním.
V létě, v těch vedrech jsem se s ním už podvědomě loučila, zvládal to špatně, stejně jako horda zdravých psů, ale zvládli jsme to spolu a on je tady pořád. V říjnu jsem se byla kouknout na bonitaci klubu, listopad jsme strávili spíš povalováním se doma a na zahradě, Remík si v listopadu i prosinci vyrazil ven s Clarkem a prosinec jsme strávili přípravou na Vánoce, návštěvami u nás nebo u kamarádů u štěňátek a samozřejmě nakonec ty Vánoce i oslavili. Přejeme všem známým i neznámým jen ten nejlepší rok 2016 a především zdraví, zbytek je už v rukách každého. Takže ještě jednou - jen to nej v roce 2016 přejeme všem.
Comments