Nenacházím slova, pláč nás neopouští, Corrko budeš nám chybět ...
Když jsem tě poprvé viděla
celý ses mi vešel do dlaně,
že budeš můj, hned jsem věděla,
ty vždy jsi byl s námi oddaně.
Byl jsi krásný, milý, věrný,
můj,
pořád křičím: "Čase, stůj!"
Pořád tomu nevěřím
a doufám jen,
že tohle je jenom příšerný sen.
Ale nemůžu se probudit,
brečím,
nechápu, proč musel jsi nás opustit.
Zavřu oči a jsi tam ty
se svým krásným úsměvem
a tím něžným pohledem.
Chtěla bych tě pohladit,
říct "Mám tě ráda.",
místo toho se musím probudit
a zjistit, že ztratila jsem svého kamaráda.
Chybíš mi,
to doufám víš,
určitě nad námi všemi bdíš.
Už nemám nic, co bych řekla, po tváři mi další slza stekla. Zbytek se nedá popsat slovy, mé myšlenky patří jen tobě, Corradovi...
Veronika Dvorská