Čas tak strašně letí a najednou je tady podzim. Naposledy jsem se loučila s tím, že u Danteho byla potvrzena borelióza, kterou jsme naštěstí přeléčili a začalo opět nasvalování, pravidelné procházky 3x za den, fyzioterapie.... V březnu a dubnu nás nečekaně opustili naši dva nejstarší kocourkové Giggi a Fluffy a tak je počet psů a koček u nás vyrovnaný. Ale kluci opravdu chybí a je to nezvyk mít jen dvě kočky. V červenci na kontrole u našeho pana doktora dostal Dante obrovskou pochvalu za krásny pohyb, nasvalení a celkovou kondici a já měla neskutečnou radost. Vypadal opravdu úchvatně a já se rozhodla ho přihlásit na klubovou výstavu v září do Jedovnice, kde jsem opět přislíbila účast jako klubový fotograf. Přihlásila jsem ho do třídy čestné, kde v zásadě už o nic nejde, jen se chlubíte krásným psem s tituly.... Kluci si celou dobu užívali společných procházek se sousedovic hafany, lítali spolu na zahradě, Vinnie pokračoval dál ve svých výčinech hodných přezdívky Zloprcek.... skoro denní likvidací majetku začínaje a Dantíkem konče. Poprvé za 17 let co jsou u nás bernští kluci jsem musela tyhle dva u jídla oddělit. Vinnie bezdůvodně vystartoval u misky po Dantem a vypadalo to celkem zle. Dante je doma šéf, nikdy to nezažil a byl spíš překvapen co si to ten puberťák dovoluje. A tak v rámci prevence jedí každý jinde. Po prázdninách nám konečně začal cvičák, který Vinnie miluje, pracuje hrozně rád a rychle se učí. Doufala jsem, že přidáním této aktivity zaměstnám jeho hlavu i tělo zase o něco víc a přestane vymýšlet lotroviny. Nepřestal.... týden před klubovkou mě po příjezdu domů čekalo jedno oškubané kuře v podobě Danteho a náramně spokojeného Vinnieho. Vinnie doslova užral Dantemu jeho nádhernou hřívu (to že to sežral jsem objevila za dva dny v podobě pleteného exkrementu, kde nebylo nic jiného jen Danteho chlupy), vypadal jako byste dali do ruky dvouletému dítěti tupé nůžky na papír a pustili ho hrát si s pejskem.... A tak jsem výstavu odpískala, i oplakala a opět jela sama. Z nepochopitelných důvodů ale Vinnie v úpravách průběžně pokračoval dál a Dante, z ještě nepochopitelnějších důvodů, si to nechal líbit. Nikdo netuší proč to dělají (oba), Vinnie terorizuje Danteho stále víc a já jsem ve střehu a obávám se kdy dokápne poslední kapka trpělivosti u Danteho a ukáže mu kdo na dvoře velí. Jednoznačně potřebuji zaměstnat tu pubertální hlavičku i tělo a tak mám v plánu s ním začít víc pracovat. Jak moc ho budu moct zapřáhnout jsem chtěla zjistit i dle rtg, které nám dělal zase náš "dvorní ortoped" a z výsledků byl nadšen. Vinnie ve svých skoro 20 měsících má ukázkové lokty, kyčle i ramena bez OCD a já mám obrovskou radost. Pokud to počasí dovolí, začínáme od víkendu opět s taháním vozíku.
