Předposlední zářiový víkend jsme strávili v kempu u Tábora v Zárybničné Lhotě, abychom se tak jako každý rok, účastnili klubové výstavy švýcarských salašnických psů. Jelikož nás výstavy letos nějak neberou, tak jsem Jazzyho nehlásila. Jeho rodina se ale krásně rozrůstá a my získáváme stále víc kamarádů z řad majitelů jeho potomků, slovo dalo slovo a my se domluvili, že předvedeme Jazzyho a jeho potomky v odpolední soutěži o Nej plemeníka. Podmínkou účasti v soutěži je předvedení potomků na výstavě a tak já lítala mezi kruhy a podporovala a fandila a fotila… Dětičky i majitelé si vedli skvěle, posuzování bylo přísné, leckdy i překvapivě, ale takové už výstavy bývají. Vždy se jedná o subjektivní názor konkrétního rozhodčího a tak je potřeba to brát.
Krásně dopadly holky – jak Cheron, tak Cherry z Labského zátiší dostaly krásné posudky, známku V a z kruhu odcházeli těsně před rozstřelem o pořadí, Amina z Kozlovského statku si vysloužila díky absenci kožíšku známku VD, stejně jako kluci Chico a Charlie Maxim, ti ale ne kvůli kožíšku ale kvůli tomu, že jsou oba dost velcí a potřebují „zmužnět“, zabodoval Alex z Kozlovského statku s V a krásným posudkem a Bilbo z Krakovanského dolejšku a Apollo od Loděnických mlýnů odešli s hodnocením D – Bilbo za vysoko nesený ocas a Apollo za kulhání, které začalo ráno na výstavě. Vzhledem k tomu, že se jedná opravdu o mladá zvířata, které jsou stále ve vývoji, tak si myslím, že dopadli všichni výborně. Nejvíce se mi líbila asi hláška v posudku Maxíka – je zaláskován do svého páníčka…. Ano, i takhle se dá napsat, že děti podědili Jazzyho úžasnou povahu, milou, plně oddanou a milující dušičku. A to mě těší asi nejvíce. Odpoledne se Jazzy představil na svodu plemeníků a pak jsme nastoupili do soutěže o Nej plemeníka, kterou jsme sice v konkurenci dalších tří plemeníků nevyhráli, ale ostudu jsme si rozhodně neudělali. Všichni jsme si užili krásný víkend plný smíchu, kamarádů, pohody a dobrého jídla. V sobotu večer jsme se zúčastnili členské schůze, která byla opět ve znamení „hojné“ účasti členů – z aktuálních 960 členů bylo na schůzi neskutečných 52 lidí… smutné. A smutné z mého pohledu je i směrování ne jen klubového výstavnictví, kde ne přirozená krása berňáka, ale umění psích kadeřníků jsou vstupenkou na místa vítězů. Nikdy jsem netvrdila, že pes má jít na výstavu špinavý, neučesaný a nevychovaný. Naopak, jedná se o exteriérovou výstavu a tak by mělo každému majiteli záležet na tom aby předvedl psa čistého, bez kusů bláta v kožichu, vyčesaného, bez dredů a chuchvalců a psa vychovaného bez bázně či agrese. Předvádět ale psi na které je vyplácán celý arzenál přípravků ze psích salonů, psi kteří jsou stejně ostříhání a vyfoukaní dle nějakých pochybných módních trendů podporovaných rozhodčími, se mě osobně příčí a jsem tvrdě proti. Takové výstavy se mi nelíbí a pravou krásu tohoto úžasného plemene na ní na předních místech opravdu nenajdete… a přitom není hezčí pohled, než pohled na dlouhou, vlající náprsenku dospělého berňáka. A já svým neutuchajícím optimismem stále věřím, že přijde čas, kdy se opět dočkáme přirozené krásy berňáků i na výstavách... Výběr fotek je opět v naší galerii.