Ani po dvou týdnech nějak nedokážu formulovat slova a oznámit světu, že Jazzy, úžasňák s milujícím srdcem, svůj předem prohraný boj opravdu prohrál. Držel se neuvěřitelně, žádný z veterinářů nechápal, že je pořád tady, s námi a stále v kondici. 511 dní od potvrzení diagnózy nevyléčitelného osteosarkomu přišel čas udělat definitivní rozhodnutí a nechat Jazzyho důstojně odejít. I přes jeho neuvěřitelnou vůli žít, stále veselou a hravou náladu, milující pohled a oddanost, byl už postup nemoci vidět.
Z těla začínal mizet tuk, po každé činnosti byl unavený a dlouho pak spal a i když vstal a byl opět veselý, tak se pomalu radost vytrácela. Definitivní zvrat ale nastal až když postižená nožka nevydržela. Nebylo na co čekat a i když jsme to čekali dlouhý rok a půl, byla to bolestná rána a vždy bude. Jazzynko byl si a vždy budeš jedinečný a já vím, že už tě teď nic nebolí a za duhovým mostem se proháníš s Corradkem a oba tam na nás počkáte… Nikdy na tebe nezapomeneme a budeme si tě pamatovat jako stále vysmátého, úžasného a milujícího parťáka… R.I.P. Jazzy
コメント