Náš další půlrok


Omlouvám se všem, kteří čekali tak dlouho na nové příhody kluků, ale přiznávám bez boje, nebyla síla psát. Tak si udělejte pohodlí, bude toho hodně.

První měsíc si kluci užívali, Dantík měl radost, že má parťáka, Vinnie jako správné štěně řádil jako černá ruka, rychle se učil, občas řešil nějaké nesmyslné strachy, s čím jsem se dosud u žádného z našich psů nesetkala. Poznával kamarády, vozil se se mnou do práce. A vše vypadalo, že to je u nás opět tak jako vždy. Bohužel jen do 18.6., kdy si Vinnie při řádění na zahradě zlomil zadní nožku. Následovala operace a striktní klidový režim. No jenže udržte v klidu 4 měsíční štěně... Bylo to náročnější než u Dantíka, já zůstala pracovat z domu, díky bohu jsem nemusela být zavřená doma, ale přesunula jsem kancelář na terasu, Vinnie byl v ohrádce pro štěňata a Dantík s ním držel basu a většinu času mu dělal okusovací hračku. Nožka krásně srůstala, a tak po skoro 8 týdnech následovala operace na vyndání "závlačky", aby mohla kost správně růst. A tak jsme jeli ve všem od začátku, klidový režim, žádné akce, žádné kravení, žádný pohyb krom venčení, žádní kamarádi, žádná dovolená... A aby toho nebylo nějak málo, tak jsme jednu neděli letěli na veterinu, kvůli alergické reakci na štípnutí hmyzem, kdy Vinnie v průběhu pár minut šíleně otekl a zabrala až injekce... Hrabalo nám už všem... Ale po této operaci byla rekonvalescence rychlejší a tak po cca 6 týdnech už měl Vinnie povolenou plnou zátěž... Přihlásila jsem ho do Pesoparku na výcvik a socializaci, kam jezdíme každé úterý a moc se mu tam líbí a pracuje rád. Tady už by to vypadalo na happy end, ale... U psů s utrženým kolenním vazem se většinou stává, že vlivem přetěžování neoperované nohy, se do roka utrhne i vaz na té dosud zdravé noze... Bohužel se tomu tak stalo i u Danteho a koncem září druhý vaz nevydržel a rupnul...následovala tedy operace a další klidový režim, ve kterém jsme pořád. A asi nejtěžší. Vinniem už naplno mlátí puberta, takže poprvé u nás nastalo oddělování, aby splašený puboš svojí aktivitou, lítáním a neskutečnou energií neublížil Dantemu... Kdo nezažil, nepochopí. Hlídání 24 hodin denně je opravdu šílené, střídání práce z domu, spaní v obýváku, venčení na střídačku s jedním na vodítku, s druhým na volno, oddělování... Se divým, že se z nás nestali alkoholici... Ale presto všechno si kluků užíváme a snažíme se o to, aby si to i oni užívali s námi a i když omezeni v pohybu a aktivitách, vypadají s námi šťastně. Snažíme se fungovat normálně, co to zdravotní stav kluků dovolí a tak spolu řádíme v ateliéru, chodíme na procházky v době kdy to jde, kluci se mnou jezdí do práce... A jelikož nám už začal adventní čas, tak si kluci střihli, krom jiného, i zimní focení v ateliéru a spolu se těší na Vánoce. A zde je mix fotek z tohoto období.