Krutá zima

Tentokrát byla pro nás zima taková všelijaká, kluci samozřejmě spolu řádili, Vinniesek oslavil už 4 narozeniny, z Danteho se pomalu ale jistě stával opravdový senior, který měl nejraději válení se u mých nohou, procházky miloval, ale už jsme nedávali těch skoro 10 km denně. Co se ale neměnilo, byl jeho apetit. Občas sice na chvilku u misky zaváhal, ale spíš že mu to přišlo málo. Co se ale změnilo, nechtěl mi pózovat na focení :-D A tak vznikla jeho poslední ateliérová fotka, nabručeného dědka :-D A kdybych tušila, že je to opravdu jeho poslední foto, tak asi zvolím veselejší scénu.... A pak přišel den, kdy se mi rozletělo srdce na milion kousků a už se asi nikdy zpátky neslepí, den kdy jsem ho musela nechat jít, kdy za dva dny bylo po všem.... Dantíček můj milovaný, vždy mi budeš chybět a děkuji ji za těch víc jak devět let, za každou sekundu s tebou, za to moře lásky.... počkej tam na nás.... je to tady bez tebe smutné a jediný kdo to snáší skvěle je Vinniesek. Co dobře, on je až teď spokojený a šťastný, že se s nikým nemusí dělit o pozornost.... a tak jsme se s těžkým srdcem rozhodli, že už zůstane jedináčkem, že mu nemůžu dotáhnout domů štěně....