Jako každý rok, i letos jsme se zúčastnili jarní klubové výstavy v Rožnově pod Radhoštěm. S Jazzym jsme nastoupili do mezitřídy, kterou posuzoval Švédský rozhodčí Jan Herngren. Byla jsem zvědavá, jestli bude mít stejně přísný metr, jako jeho kolegové z brněnské výstavy v únoru. Pan rozhodčí posuzoval bernské salašnické psy od mezitřídy až po veterány a začal hned zrána mezitřídou. Nastoupilo nás 17, po rozdělení na dvě skupiny, jsme si všichni odběhali dvě kolečka a pak posuzoval každého psa samostatně.
My jsme šli na řadu jako úplně první. Jazzy se panu rozhodčímu líbil, důkladně si ho prohmatal, včetně úhlení, nechal nás opět zaběhnout kolečko, trojúhelník a párkrát i směrem k němu a od něho. Zkoumal pozorně pohyb, povahu, zuby, pevnost kostry, ocas… a začal diktovat zapisovatelce posudek. Já se usmívala čím dál víc, i když krásný posudek zakončil známkou Very good – VD. Byla jsem napjatá, jak bude pan rozhodčí pokračovat dál. V naší třídě zadal známku V jenom prvním čtyřem oceněným, pak pár známek VD, D-čkami nešetřil a jednoho pejska z posuzování vyloučil. Hodně přísný metr měl na všechny třídy, kde to vypadalo se známkami skoro stejně. Nejvíc jsem ale byla překvapená ve třídě veteránů, kde by jsme měli přivítat každého vitálního seniora, pochválit ho za předvedení a povzbudit další majitele, aby své dlouhověké miláčky ještě ukázali veřejnosti. Tady je opravdu čím se chlubit - mnozí z nás by dali cokoliv za to, aby se jejich hafani dožili této třídy. Známkou D od rozhodčího se nám to určitě nepovede… Jsem ráda za krásný posudek a vzhledem k známkám, které udělil ostatním psům, i za naši známku. Pár fotek z posuzování najdete v naší fotogalerii.
Nedá se mi ale nevyjádřit se k několika věcem, ze kterých jsem trochu rozčarovaná. Dovolím si čerpat z historie plemene i jeho standardu. V každé třídě, kterou pan rozhodčí posuzoval, vyhráli krásní psy. Byli nádherně předvedeni, ale na můj vkus s takovými úpravami srsti, které dle mého, změnili psa v neposouditelného. Jde o to, že takto upravený pes neodpovídá jedné ze základních charakteristik plemene – cituji standard:“ Druh srsti: dlouhá, rovně splývavá nebo lehce zvlněná.“ Pokud nastoupíte do kruhu s ostříhaným psem (délka chlupu cca 5 cm, vyčesaným proti srsti, kde se žádný chlup nepřekrývá s jiným chlupem), kde není možné posoudit kvalitu srsti kvůli kadeřnickým zásahům a super vyhlazovacím přípravkům, tak z mého pohledu je to spíše nevýhoda, nebo záměr něco maskovat. Nechtěla bych být v kůži chovatelů fen, který přijedou na výstavu najít toho nej psa pro svůj chov a místo toho objeví na předních pozicích úplně stejně ostříhané plyšáky. Samozřejmě jsem zastánce výstav ve smyslu, že se jedná o exteriérovou výstavu dané rasy, kde se mimo čistého a vychovaného psa posuzuje jeho souhra s majitelem (handlerem), způsob předvedení, to že nenastoupím do kruhu s postrojem nebo místo výstavního vodítka se stopovačkou, ale především se mi jedná o psa a jeho přiblížení se k ideálu standardu, protože jak už známý citát praví a platí i zde – NIKDO NENÍ DOKONALÝ. Pokud se ale naše klubové výstavnictví bude posouvat k preferování těchto nepřirozených úprav, tak děkuji, nebudu se účastnit. Zamilovali jsme se do psa – a opět si dovolím citovat, tentokrát krátkou historii plemene : „Bernský salašnický pes je selský pes starého původu, který byl chován v předalpských oblastech a částech švýcarského středozemí v okolí Bernu jako hlídací, honácký a tažný pes“ - a ne do společenského plemene, vyžadující kadeřníka a jeho úpravy. Pokud bych byla od začátku přesvědčena, že chci psa vyžadující tyto úpravy, tak si ho pořídím. Já mám krásné, úžasné plemeno, které u nás sice neplní svůj původní účel, ale to nám nedává právo jej měnit na něco úplně jiného. Myslím, že je důležité si právě v této době uvědomit, kam kráčí chov těchto psů, co je jeho cílem a taky jak se bude toto plemeno posuzovat na výstavách. Stále se myslím, že KŠSP je zástupcem tohoto plemene v ČR a je jeho povinností je prosazovat hlavní poslání – cituji z klubových stránek: „Hlavním posláním klubu je cílevědomě, v souladu se standardy a dalšími předpisy vydávanými FCI, rozvíjet chov plemen švýcarských salašnických psů“. A to znamená, že není možné, aby nějaký módní trend přinášený rozhodčími a tím vyžadovaný i od vystavujících, mohl takto měnit základní postuláty, na kterých stojí velice úspěšných chov salašnických psů již více než 20 let. Poslední věcí, kterou si neodpustím, je citace z výstavního řádu ČMKU, kterým se řídí i výstavní řád KŠSP. Jedná se o článek 14, bod „k“ – Povinnosti vystavovatele: „Je zakázáno upravovat srst, kůži nebo čenich psa čímkoliv, co mění jejich strukturu, barvu nebo tvar. Je zakázáno upravovat psa v areálu výstaviště s pomocí jakýchkoliv látek nebo pomůcek. Povoleno je pouze česání a kartáčování. Je také zakázáno vyvazovat psa na trimovacím stole na delší dobu než je nezbytné pro úpravu. Porušení tohoto ustanovení může mít za následek okamžité vyloučení psa z účasti na výstavě.“Myslím, že je načase tento bod velice striktně dodržovat nejen ze strany vystavovatelů, ale hlavně ze strany rozhodčích!
Comments